Děti Marie Magdaleny a Ježíše Krista
„Doporučuji přečíst si knihu „Poselství Da Vinciho kódu“, autor René Chandelle. Hlavni premisa: „Marie Magdalena byla manželkou Ježíše. Když byl Ježíš ukřižován, těhotná Magdalena utekla do Francie, aby unikla pronásledování. V zemi, která jí poskytla útočiště, porodila dceru Sáru. Tato rodová linie zrodila merovejskou dynastii. Vatikán udělal všechno pro to, aby tuto pravdu utajil, ale Kristovi potomci měli a mají své spojence v templářích a Převorství sionském.“
My víme, že Marie Magdalena měla s Ježíšem tři děti, a s těmi jsem přišla do Galie provázena Ježíšovým bratrem Jakubem.
Ve Francii je zanesena v matrice či jiných dokladech před dvěma tisící lety jen Sára jako dítě Ježíše Krista a Marie Magdaleny, což vyvolalo historický omyl, že měli jen jedno dítě a to dceru Sáru.
Pátrala jsem, proč v dokumentech nejsou uvedena jména synů Josefuse a Ježíše, protože jsem do Galie přišla již se všemi třemi dětmi.
V Galii se žádné naše dítě nenarodilo. Marie Magdalena nechala všechny děti zapsat do dokladů, jako jsou dnešní matriky. Viděla jsem všechna jména dětí napsaná pod sebou s daty narození.
Dcera Sára – Tamar byla uvedena jako první, pod ní Josefus a poslední Ježíš. Viděla jsem duchovním zrakem, jak mužská ruka vytrhla kus stránky s napsanými jmény ze staré knihy. Pak jsem viděla plamen svíčky a kus papíru, jak byl od plamene zapálen a shořel. Zloděj byl starší muž, měl na sobě černý kněžský hábit.
Krádež části dokladu se zápisem se udála ve Francii až po smrti M. M. Jestli část jména Sáry - Tamar tam zůstalo nedopatřením pro spěch útočníka nebo záměrně byla odstraněna jména jen mužských potomků Ježíše, je třeba zjistit, a též proč.
S paní V. P. jsme tento fakt zkoumaly dne 27. 12. 2013. V. viděla, že dokument nebyl spálený, že zloděj to jen kamufloval, a před zraky přihlížejících spálil úplně jiný papír. Originál části ukradeného dokumentu stočil do ruličky a uschoval, aby měl doklad, že odstranil z matriky údaje o totožnosti a o narození potomků Ježíše, jeho synů Josefuse a Ježíše. Když nejsou nikde uvedeni, jako by nebyli. Ukradenou část dokladu si schoval pod svoji kůru stromu života tak, aby dokument nebylo vidět a on aby ho měl neustále u sebe pro případ potřeby.
Zápis o Sáře - Tamar se mu nepodařilo pro spěch při krádeži utrhnout celý, proto v zápise figurovalo jen jméno Sára. Útočil však na ni ve hmotě, aby ji zlikvidoval ještě dříve, než bude mít sama potomky. Nestalo se. Skrze dceru Sáru – Tamar a oba syny Josefuse a Ježíše došlo k rozšíření rodu a potomků Ježíše Krista a Marie Magdaleny. Pokrevní linii se nepodařilo nikdy a nikým zlikvidovat, jsou pod ochranou Boží až do dnešních dnů, a budou i dále.
Doposud nemohlo dojít k úplné likvidaci zloděje, temné a duchovně mrtvé bytosti, protože ještě není navrácen dokument, který by byl jinak eliminován s touto bytostí a jejím černým uschlým stromem života bez znalostí těchto důležitých informací.
S paní V. P. jsme vyprosily ochranu dokumentu ze Světla takovým způsobem, aby nemohl být zlikvidován. Prosby jsme měli všichni vést až ve skupině.
S obsahem ukradeného dokumentu byli ihned informováni klerici i s papežem ve Vatikánu. Byla jim poskytnuta jen kopie dokumentu, na originál si dělal právo a nárok zloděj a nikomu ho nesvěřil.
Část zcizeného dokumentu byl ukraden z knihy o evidenci obyvatel města. Tehdy byla povinnost se přihlásit a povinnost zaevidovat každého příchozího do města. Šlo o evidenci bytostí s datem narození a s uvedením země původu a jmen rodičů. V dnešní době by to bylo nazváno evidence obyvatel.
Vedly jsme prosby o ochranu Ježíše, Marie Magdaleny a jejich dětí a potomků. Sára, Josefus a Ježíš seděli mezi Helenkou a mnou. Děti slyšely všechny mé prosby. Budeme všichni chráněni Otcem na nebesích, který nás prostoupil.
Není potřeba, aby nás chránili templáři, ani Převorství sionské, nás chrání Otec na nebesích a Jeho láska. To je největší ochrana. Děkujeme za ni.
Při modlitbách děti klečely před námi, byly pozdviženy v lásce, jsme si všichni rovni, i rodiče, i děti.“
Jde o informace z 10. dílu „Poselství“ – „Hvězda Míru“.
S láskou Hana Dušková