Nevím jestli na ně útočím?.. Ale nepřipadá mi to tak.. Vždy z toho mám ohromnou radost a pocit štěstí, nehledě k tomu, že to ani nedělám ze své vůle, prostě se to tak děje a já to mohu jen s radostí sledovat. Někdy to zachází až do těch mezí, že jsem zcela vyčerpán, nebo nemocen, to pak přerušuji jakýkoliv kontakt a dávám se dokupy, jakmile se otevřu děje se tak opakovaně znova a znova. Mnozí to pociťují jako příliv energie, radost, nebo prostě novou chuť do života,... Je to asi to co mě zde nejvíc těší, i když je to tak vyčerpávající.
Z mé strany se nejedná o žádné vedení proseb, či něco podobného, nic takového,..
Nejedná se ani o žádnou vědomou činnost, je to spíše jako sen, který mohu sledovat,...