Atlantida a sedm měděných svitků

    Nastal čas, kdy nám byla poodhalena část pravdy o Atlantidě, a kdy nám byl zjeven „Mistr“ z doby života na záhadném světadílu.

    Je to bytost ze Světla, zářivá, moudrá, která toho ví velmi, velmi mnoho, a kterou známe z mnoha jejich důležitých inkarnací na planetě i ve Stvoření.

    Atlantida se rozprostírala v Atlantickém oceáně přesně za Héraklovými sloupy, jak to popsal řecký filosof Platón (Aristoklés). Její spodní část byla v blízkosti americké Ohňové země a v blízkosti Antarktidy. Platón se nemýlil, jak se snaží v současnosti mást veřejnost různí badatelé a umístit Atlantidu do Středozemního moře.

    V současnosti nám bylo dovoleno osvobodit bytosti z tohoto světadílu. Víme, že zánik Atlantidy způsobilo nahromaděné zlo a negativita, došlo k výbuchu křišťálových lebek, a k následnému zničení celého světadílu.

    Křišťálové lebky v době rozkvětu sloužily k dobru a léčení obyvatel Atlantidy. V současnosti jejich duchovní podstata je u Otce na nebesích ve Světle. „Mistr“ jako část Otce byl nositelem lebky hlavní, prostřední, nejdůležitější.

    Všechny vznešené bytosti, které měly křišťálové lebky, byly jejich nositeli a ochránci, stály vedle nás po mé levici, a v rukou držely tyto posvátné atributy.

    Viděli jsme zářící bytost, „Mistra“ v Atlantidě, který do mnoha svitků zachytil pravdu o životě na tomto dávném a pro všechny tajuplném světadíle.

    Bylo nám ukázáno, že se Učení pravdy a lásky z Atlantidy šířilo všemi směry po celé planetě. Když se začalo na Atlantidě rozpínat zlo, za šíření pravdy, která iritovala mágy, mafiány i kleriky, byly mnohé bytosti pronásledovány. Pronásledování pokračovalo na různých kontinentech a v různých zemích.

    Viděli jsme temného muže s delšími vlasy. Stál majestátně v hustém lese, kolem něho se rozprostírala špinavá tmavomodrá energie. Muž měl na rameni kmen stromu a díval se do dáli. Je to demiurg, na rameni nesl kmen stromu života bytosti, „Mistra“. Jak zničil „Mistra“, tak zničil celý les, symbol mnoha bytostí ze Světla.

    Agresoři, kteří zapříčinili zkázu Atlantidy, byli předáni k odpovědnosti Otci a Radě Nejvyšších.

    Duchovní pohled na Atlantidu, když byla v plném rozkvětu, nám ukázal, že na ní byl ráj na zemi. Světlo z nebes prostupovalo celým územím a životem, a zpětně z Atlantidy stoupalo Světlo a láska vzhůru na planetu Bílý Kužel, kde sídlí nejvyšší duchovní bytosti. Bylo to oboustranné propojení.

    Duchovní obraz ukázal děj v minulosti. Na planetě a všude v celém vesmíru byl a je nejdůležitější Otec na nebesích, Stvořitel. U Něho jsou dva bratři, dva Synové Boží, Jahwe a Ježíš Kristus. Byli si rovni a s Otcem v rovnováze. Otec vyslovil: „Já jsem vy a vy jste Já.“ Žádnému z bratří nedával přednost. Kdyby mezi nimi zůstala harmonie a láska, když by spolupracovali, byl by ráj na zemi ještě teď. Jenže Jahwe chtěl dokázat, že on bude ten bůh, který bude vládnout.   

    Kde byl Ježíš, tam bylo Světlo, jasné a stále stejně zářivé.

    Co bylo v okolí Jahweho, začalo vše tmavnout, a jak přibývalo přívrženců Jahweho, tak tma houstla a snažila se obklíčit Světlo. Agresoři utlačovali Světlo, to se zmenšovalo a tma se rozpínala. Rozkol vznikl už na Orionu, možná i dříve.

    V Atlantidě byla Helenka Světlem, ona byla „Mistrem“. Pravdy zapisovala do svitků, situaci o životě na Atlantidě též, a svitky byly roznášeny do celého civilizovaného světa.

    Svitky roznášelo mnoho bytostí. Zjevil se přístav a lodě, kterými byly svitky převáženy i přes oceán.

    Mnohé bytosti byly pochytány, mučeny a zemřely. Proto bylo vysíláno tolik poslů, aby alespoň někde se pravda uchytila. Pak se pravda pro jistotu přenášela z generace na generaci ústně, proto bylo tak velké pronásledování a zabíjení křesťanů, aby násilníci pravdu umlčeli.

    Mnoho svitků bylo přeneseno do Egypta, pak byly s jinými nalezenými svitky shromažďovány v Alexandrijské knihovně na břehu Středozemního moře.

    Bytosti, které roznášely svitky, mohly být teď osvobozeny z celé planety. Vyslovili jsme jim poděkování, že roznášely a šířily pravdu, měly víru v ní, a za ni položily své životy. Koloběhy jejich životů se na planetě opakovaly.

    Bylo nám ukázáno, kde je Atlantida. Ještě stále z ní vyzařuje Světlo, i když byla zničena výbuchem. V místech je ještě mnoho bytostí, které se připoutaly k tomuto světadílu, nechtěly ho opustit, připoutaly se k myšlence a vzpomínce na ráj, který tam prožívaly. Energii Atlantidy mají v sobě. Prosili jsme o vyslání Bratrstva pomoci i andělů, aby jim vysvětlili, že Atlantida je již historie, život jde dál, a ony se nevyvíjí, jak je potřeba.

    Otec na nebesích sám vyslal široký proud Světla, stejného, jaké si bytosti na Atlantidě pamatovaly, a vyslovil s pobídkou v hlase: „Už je čas.“ A ony se nechaly pozdvihnout vzhůru k Otci. Nebály se, Světlo poznaly.

    Obraz ukázal malé děti v bílé energii. Při svých bezstarostných hrách poskakovaly radostí. Viděli jsme prosté klidné ženy, jejichž životy byly v souladu a v souznění s přírodou.

    Pak se zjevily zbídačelé bytosti jako žebráci. Byly to láskyplné bytosti, které v době, kdy už začalo na Atlantidě převládat zlo, byly vyhnány na okraj společnosti. A zlo stále houstlo.

    Vedli jsme prosby za očistu Atlantidy, za osvobození všech jejich obyvatel. Každému agresorovi se dostane všeho podle vesmírných zákonů ze Světla. Naše odpuštění jim bylo vysloveno.

    Poděkovali jsme 12 duchovním ochráncům křišťálových lebek, že je chránili, a které byly po očistě odneseny k Otci.    

    Poděkování jsme vyslovili Helence, Pastýři pastýřů, Strážci vesmíru, „Mistru“, i její duchovní části Hermu Trismegistovi, který mnohé vědění a znalosti Atlanťanů přinesl do Egypta a do Řecka. Tam si Učení a vědomostí velmi vážili jako posvátného vědění.

    V podzemí Atlantidy se ukázal černý kořen, který byl eliminován. Kořen vytvořily černé a zničující myšlenky agresorů. Proběhla eliminace špinavé energie, která ještě vyzařovala z místa zničeného světadílu, a pak bylo vše prozářeno láskou. Nad Atlantidou byl pohyb mořské vody divoký, vytvářel silné nebezpečné proudy, po očistě se oceán zklidnil.

    Viděli jsme bytost, jak klečí v písku a hrabe v něm rukama. Bytost něco hledala, věděla, že je to ukryto v písku, a věděla kde. Ukázal se tubus, v něm vložený válec. Válec je měděný plát, do kterého jsou z rubové strany vyražené texty, důležité pravdy z Atlantidy. Měděný plát byl stočen jako svitek a zasunut do měděného tubusu s ochrannými krytkami na obou koncích.

     Bylo sedm měděných svitků. Na každém svitku byla uvedena část pravdy. Svitky byly označeny číslicemi, dnes bychom je nazvali římskými číslicemi.

    Pravda vytepaná do měděných svitků současně se jmény největších agresorů byla nepřijatelná pro násilníky a agresory, kteří následně způsobili zkázu Atlantidy. Pravdu ani svitky nikdo nemohl zničit, proto je agresoři zcizili a ukryli na různá místa planety tam, kde se domnívali, že je nikdo nikdy nemůže nalézt. Jen jeden a to VII. svitek byl uschován v srdci láskyplné bytosti, a ani vraždy jejich hmotných těl v mnoha inkarnacích ho nezničily. Demiurg byl na všech svitcích označen za jednoho z nejhlavnějších agresorů a ničitelů Atlantidy.

    Ze sedmi svitků byly námi nalezeny svitky s označením 1, 2, 5 a 7. Se svitky s označením 3, 4 a 6 nám pomohl Otec sám.

    Svitek číslo I. byl uschován v oceánu v kořenech stromu života Atlantidy. Jeho dvě třetiny byly černé, ztrouchnivělé zlem i časem. Černá část stromu života byla vyškrtnuta z ákášických záznamů Atlantidy i planety současně se zlem, které ji zničilo, a byla zásahem Božím od zdravé části stromu života Atlantidy oddělena, stažena a eliminována. Zdravá část stromu života, jedna třetina, je stále světlá, silná, pevná, štíhlá a vysoká. Po očistě světlé části stromu, jeho kořenů, kmene, větví i zdravých plodů, po jeho posílení naší láskou, byla tato část stromu života Atlantidy odevzdána Otci na nebesích. Nebyla pozdvižena do Světla, prostoupila do stromu života planety a splynula s ním. Prosili jsme Matku planety, aby čistou část stromu života Atlantidy přijala jak do svého stromu života, tak do stromu života planety. Bylo tak učiněno.

    Bylo nám ukázáno, že v kořenech čisté části stromu života Atlantidy bylo velké Světlo. Bylo tam uloženo vejce života Atlantidy. Strom ve svém rozkvětu byl velký a vysoký, dosahoval svojí korunou až na planetu Bílý Kužel. Jeho plody poznání, pravdy a lásky byly zdravé. Na Atlantidě byla vyspělá civilizace a ráj na zemi. Plody byly z rajské zahrady. Vejce života se mágům nikdy nepodařilo zničit. Tubus s měděným svitkem teď ležel v kořenech zdravé části stromu vedle vejce života. Před výbuchem Atlantidy z černých kořenů stromu se tubus i s vejcem života Milostí Boží přesunul do zdravé části kořenů. Vejce života je bílé, zdravé a pevné, a jako součást stromu života Atlantidy bylo po očistě opatrně přeneseno do stromu života planety. Je uloženo v jeho kořenech vedle vejce planety. Vejce planety je několikráte větší. Vejce života Atlantidy bylo posíleno naší láskou a odevzdáno Otci k ochraně.

    Svitek číslo II. vyhrabal z písku v poušti Gobi ochránce vzdušného živlu. Věděl přesně o místě, kde je svitek ukrytý.

    Svitek číslo III. byl ukryt v sejfu ve Vatikánu. Sejf nebo spíše skrýš, byl velký prostor krypty s ostatky papežů a vlivných kleriků. Mezi nimi je hrobka apoštola Petra. S pomocí Boží byl svitek z černoty vyzdvižen. Na svitek zasvítil paprsek Světla, svitek byl očištěn a přiložen k ostatním již nalezeným svitkům. Byla to velká pomoc od Otce.

     Svitek číslo IV. byl uschován hluboko na dně moře, kde nežijí skoro žádní živočichové pro velkou hloubku, tmu a tlak. Svitek byl uschován v těsné blízkosti tektonických desek u průduchů, kterými pronikají z nitra planety plyny a vroucí voda obohacená minerály, které jsou vynášeny z jádra planety do vod moří. V těchto místech pravděpodobně vznikal život na planetě. Svitek byl vyzdvihnut za pomoci ochránců vodního živlu Archanděla Gabriela a Poseidóna, které jsme prosili o pomoc.

    Svitek číslo V. byl uzavřen v hlubokých ledovcích Grónska. Od Otce proud Světla rozmrazil v ledovci otvor a zjevený svitek se propadl pod ledovec. I zde bylo s jeho vyzdvižením pomoženo ze Světla.

    Svitek číslo VI. uschoval přímo demiurg do své třinácté komnaty a střežil svitek, aby pravda o něm nevyšla nikdy najevo. Ještě ho jistil mříží černého grálu. Po eliminaci magické ochrany byl svitek Milostí Boží demiurgovi odebrán, očištěn a přiložen k ostatním.

    Svitek číslo VII. ochraňovala láskyplná bytost ve svém srdci. Pastýři pastýřů byl již odevzdán.

     S láskou a vděčností jsme poděkovali Otci a všem, kteří nám pomáhali svitky najít, přinést a očistit.

    Svitky jsme předali do ochrany Boží, aby je nikdo nezničil nebo nezcizil.

    Všech šest svitků bylo pohromadě. Ptali jsme se, jaká je v nich zachycena pravda. V tom okamžiku svitky splynuly v jeden svitek, a kolem něho byla nádherná čistá světle fialková duchovní energie. Pohledem na planetu se ukázaly energetické nápisy nad ní. Každý jednotlivý svitek obsahuje jednu pravdu jako nápis nad planetou. Šest energetických nápisů známe, svitků je sedm.   

    Před námi klečící žena byl Génius Loci Atlantidy. Byla pozdvižena v lásce. Posílili jsme ji láskou s poděkováním za práci a pomoc Atlantidě a jejím obyvatelům, kteří vyznávali „Zářivou tvář“, vyznávali Otce na nebesích. Génius Loci jako ochránce Atlantidy těžce nesl výbuch a zkázu světadílu, šlo o velké utrpení duchovní i hmotné. Žena je duchovní částí Strážce vesmíru i Pastýře pastýřů.

    Atlantický oceán je pojmenovaný po světadílu Atlantida, který se v něm nacházel. Až nastane čas, budou svitky nalezeny i ve hmotném světě.

    Na Atlantidě obyvatelé neznali slova modliteb, jak se my modlíme. Naše modlitby jsou až od doby Ježíše Krista. Obyvatelé neměli modlitby, ale zpěv lásky. Energie jsou stejné, je jedno, jestli zpíváš Píseň lásky nebo se modlíš.

    Při našich modlitbách Helenka povstala se VII. svitkem v rukou. A s bytostí, která svitek chránila, a s Géniem Loci Atlantidy splynuly v jedno. Vznikl velký proud Světla a ten dosahoval až na planetu Bílý Kužel. Světlo, které se vzneslo, bylo propojeno se Světlem, které od Otce z Duchovního Slunce proudilo k nám a šířilo se všemi směry. 

    „Světlo je vším!“, a to je pravda obsažená ve svitku číslo VII.

    „Světlo je vším“ nebude dalším nápisem nad planetou. Je to energie Světla, pravdy i života, je to energie Otce a Nejvyššího principu lásky a Stvoření. A Světlo je všude a je vším.

    Helenka jako Pastýř pastýřů povstala a udeřila pastýřskou holí o zem na důkaz mnou vyslovené pravdy. A vyslovená pravda se šířila po celé planetě všemi směry současně s ozvěnou úderu hole Pastýře pastýřů.

    Čísla svitků odpovídají pořadí nápisů nad planetou.

Svitek číslo   I.    Ježíš Kristus: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život“

Svitek číslo   II.   „Proste a bude vám dáno“

Svitek číslo  III.   „Děj se vůle Boží“

Svitek číslo  IV.   „Cesta k Bohu je láska a láska je cesta k Bohu“

Svitek číslo   V.   „Láska léčí“

Svitek číslo  VI.   Otec na nebesích: „Všichni jste mými dětmi a jedno jste“

Svitek číslo VII.  „Světlo je vším“

 

    Cítila jsem potřebu vyslovit slova Věčného Žida, a vyslovila jsem je do celého Stvoření: „Šilim, šilim, šilim, Óhm!“

    S láskou Hana Dušková,

    Datum 2.2.2018

Copyright © 2010 Poselství lásky // Webdesign - www prezentace